Letošní pochod Praha-Prčice po stopách Karla Kulleho nezačal pro naše trénované borce šťastně. Hned ranní buník v 2:00 nasadil poněkud rozpačitou náladu v teamu, která se rychle zlepšila po návštěvě čerpací stanice a nasycení našich schránek. Cesta utíkala rychle a prázdná silnice zajištovala plynulý přesun, pouze bliknutí radaru v neznáme vesnici snížil průměrnou rychlost a snad nesníží bodové konto řidiče. V dalším úseku došlo k drobnému střetu našeho modrého ïábla se zvěří, která nám mírně odebrala oplastování sportovně laděného vozu.
Závod začal jako každý rok ve stanici Háje a s velmi bojovnou náladou vyrážímě na pochod. První kilometry utíkají jako řeka při povodních a odnáší nás rychlým krokem do Týnce kde propuká překvapivé zjištění, že naše odhodlání povodně odnesly asi do prčic a před námi je stále více jak polovina trasy . Lížeme si rány a pokračujeme k dalšímu punktu v Neveklově jehož dosažení se ukazuje jako obtížné a na půly cesty musíme chirurgicky zasahovat na našich spodních částech těl. Naštěstí použití kvalitního švýcarského nožíku zajištuje opět funkčnost a můžeme pokračovat.
V dalším kontrolním bodě nás definitivně opouští veškerá morálka, nadšení a odhodlání. Potupně se přesouváme do místního stravovacího zařízení kde analyzujeme příčiny neúspěchu a připravujeme plán na dosažení cíle v příští sezóně.
