Opět se rok sešel s rokem a máme tu další pokus o zdolání legendárního pochodu z Prahy (Háje) do Prčic. Vše začalo v 01:15 budíkem, který některým z nás zkazil ihned celý den. Následovala rozvážná klidná cesta a na rozdíl od minulého ročníku se obešla bez radaru (loni za 1500,-) a divoké zvěře (loni za 2500,-). Již tento úspěšný začátek nám vlil optimismum do žil. Na startovní čáře jsme v předstihu a v 04:30 se registrujeme a připravujeme se ve startovním koridoru. Dle dávné tradice se při letošním ročníku obnovuje bouchnutí papírových pytlíků a prvních 50 účestníků má tu čest odstartovat v 04:50 symbolickým výstřelem pytlíku. Jako favorité stojíme v první řadě, poslední kontrola vybavení, poslední nejisté pohledy na ostatní pochodníky. START
Jako minulý rok vyrážíme ostřejším tempem a mírně se necháváme ovládnout davovou psychózou, která táhne všechny pochodníky nesmlouvavě k maximálním výkonům. Stejně jako minulý rok první kilometry nikdo nepočítá, cesta utíká velice rychle a zdá se, že letos to klapne. Rychle opouštíme Prahu a relativně snadno dosahujeme prvního punktu v Týnci nad Sázavou za 5h 26m, v časovém předstihu cca 2h. Zde si uvědomujeme, že letošní pochod je mírně lepší a dopomáhá nám i počasí. Je zataženo, teplota kolem 14C a mírný vítr, netrápí nás tak slunce, které v úsecích na asfaltu dokáže i trénované pochodníky zcela vypnout. Nechceme ztrácet drahocenný čas a na prvním punktu, tak vykonáme nutné úkony a bez velkého zdržení vyrážíme dále.
Další úsek do Neveklova zvládáme již vlažněji a místa ve kterých nás loni zlomilo slunce a vedro procházíme klidně a rychle, nezdržujeme se na žádném pokoutném občerstvení, které má jen odloudit pochodníky k připravené židličce a vychlazenému moku. Doplnění tekutin, cukrů a minerálů je prováděno převážně za pochodu. Bohužel musí na stejném místě (35km) jako v loňském ročníku dojít k operaci a ošetření končetin, nevadí pokračujem. Do druhého punktu v Neveklově na 45km se dostáváme za 08h 7min a to opět s časovou rezervou cca 1,5h. Zde vyhrazujeme 15min na servis a schlazení těl studenou bílou hmotou. Vypadá to opravdu dobře, morálka dobrá, těší nás rozhodnutí pokračovat a překonání tak loňského výkonu. Každým krokem tak zlepšujeme náš poslední výsledek. Paráda.
Kosova Hora, je bohužel dále než se na mapě zdálo, přichází první slzy, deprese a krev. Koupeme se v beznaději, přiléváme smutek a doplňujeme zlost. Ano první velká krize s námi cestuje dalších 15km a dlouhé hodiny jen pochodujeme, bez slova, bez nadějí, bez důvodů, jako vojáci na poslední cestě ke Stalingradu. Přes velké psychické vyčerpání se podaří dosáhnout Kosovy Hory za 11h 25min, máme stále časovou rezervu cca 1h, ztrácíme. Budeme pokračovat nebo ne? Bohužel i tato otázka byla vyslovena, moc se nám nechce, ale cíl je již pouhých 14km to musíme dojít. V kosovce dáváme 20min, musí to být, snažíme se doplnit hlavně cukr a zvednout poslední kousky odhodlání a najít nějaké síly.
Vyrážíme a doufáme že snad do cíle.V průběhu posledního úseku zjištujeme, že letošní ročník je delší a dle rychlých propočtů odhadujeme, že místo uváděných 70km to bude přes 74km možná i 75km. Někomu kdo nikdy nešel delší úsek se mohou 4km zdát jako drobnost, která nestojí za řeč, ale pro nás to byla opravdu rána, tato nás nalomila a zhoršila naši morálku. Následující kilometry nejde ani popsat, nikdo si je prostě nepamatuje, nějak se to stalo, mlčky krok za krokem.
CÍL, ano jsme tu Prčice dosahujeme za 14h a 34min, s naměřenou vzdáleností 74,5km. Na místě nemáme sílu na nic, najdeme místo cíle, necháme si označit mapu a rychle vyhledáme místo odjezdu autobusů, který odjíždí z místa vzdáleného 300m od cíle. Nyní nám 300m zní jako 3km, je to sakra kus a zde ještě čekáme v dlouhé frontě přes 30min na autobus do Heřmaniček, kde České dráhy zajištují posílené vlakové spojení do Prahy. Každých 30min je zde vlak s osmi vagóny, které pochodnící spolehlivě naplní. Prozíravě projdeme přes celé nádraží až na jeho konec, kde čekáme na ocas vlaku a doufáme v místo na sezení. V okamžik zastavení vlaku se dav mění v zuřizé zvíře a každý loví své místo k sezení, děti a důchodci vypadávají ze dveří a ostatní pochodníci strkají jejich bezvládná těla dále do vlaku.
Ve vlaku strávíme přibližně 2h, následný přesun metrem 30min a cesta domů autem další 2h. Na znamení slušného výkonu navštěvuji svou postel v 01:15, snad na minutu přesně kdy zazvonil budík o den dříve.
Celkem: 96 471 kroků
